Prichazeji chvíle, kdy si uvedomujeme koho máme vedle sebe a já tu chvíli mela včera, k uvedomení mi pomáhají vecí co se dejí kolem me a kolem nás. Zkušenosti, sny i prání. Rikáš, že má vše svuj čas a ja s tím souhlasím a máš pravdu, ale i vec jako jsou pred zásnuby dokáží hodne vecí ovlivnit, hned se človek cítí váznejší, potrebný a milovanejší, ve vztahu je potreba plánovat budoucnost a né jen ve stylu, kam pojedeme na výlet a kam pojedeme tančit, ale plánovat i budoucnost rodinnou a společnou, já jako notorický neplánovač jsem zjistila, že to má pro me cenu a je to pro me duležité. Do poslední chvíle jsi nechtela o svatbe a podobných vecích ani slyšte a svým zpusobem ses jim i branila na ne pomyslet, ale stačí jednou sedet na prvního aprila s práteli v hospode, pokusit se o žertík a co vše to muže zpusobit. Ač má vše svuj čas dle me je potreba být naivní a aspon trošku verit i pred tím druhým. Dejí se pak zázraky.
Za chvíli spolu budeme rok a já se cítím, jako by to melo být už pet let a je mi jedno zda je to tak dobre či ne. Žiji dnešním dnem a zítrkem a chci, aby to tak i bylo. Nechci používat klišé, ale opravdu jsi mi prevrátila vzhuru nohami život a našla, nebo spíše pomohla mi odhalit mé právé já, které se bálo vystrčit ružky a verit lidem a všemu kolem. I kdybych jednou mela být bez Tebe, vím, že toto se už nezmení. Od prvního psaní jsem vedela, že to jen tak celé neskončí, at už tvé umysly byly jakékoliv, at už Ti šlo jen o to si popovídat,svést me,cokoliv, dopadlo to takto a ja už behem našich prvních propsaných slov cítila to, co ted, takový určitý pocit jistoty, jistotu, kterou jsem necítila mnoho mesícu pred tim, možná i let. Já vím, že nic není jisté, jen to, že umreme, ale toto je jiné. Určite víš, co tím myslím. Velmi me na tobe imponovalo jak jsi hodná a pratelska, jake máš vztahy s kamarady, kteri jsou spíše jak rodina, jak s nimi cestuješ a plánuješ, to já nikdy s mou polovičkou nepoznala, sama ci s rodiči a bratrem ano, ale takto s polovičkou ne, je to vec co mnoho lidí v páru považuje za samozrejmost, ja opet ne. A když jsem poprvé byla součastí takového výletu viz u Natálie a hned týden na to Plzeň, byla jsem velmi šťastná. Ne jen, že jsem byla s Tebou a na krásných místech, ale poznala a poznávala jsem díky tomu mnoho skvělých lidí, Marta, Roman, lidé z Plzně, o Lozornu apod. nemluvě.
Na co často vzpomínám je, když me vítala tvoje mamka, viděla me po druhé v životě a i přesto, mě přivítala se slovy: Vítej doma a dala mi pusu. Čekala jsem asi jakékoliv slova, ale toto ne. Celá tvá rodina mi sedla hned od prvního střetnutí ať už to bylo střetnutí s Vandou, Jožkou, mamkou ,kým koliv. Takové věci nejsou béžné a je to jedna z dalších věcích, co si vážím a jsem za to ráda a hrdá, že mam kolem sebe takové lidi a doufám, že víš, že to samé najdeš i u mé mamky.